Litva
31. 3. 2007
Ve dnech 25.4. – 8.5. 2006 se 25 studentů a 5 učitelů vydalo na čtrnáctidenní pobyt do Litvy.
navštívili jsme: hlavní město Vilnius, bývalé hlavní město Kaunas, vodní hrad Trakai, Horu křížů a přímořská letoviska Palangu a Nidu na Kurské kose.
Z naší třídy jeli:
Dojmy z cesty:
Litevci jsou moc pohostinní. Je to samá rovina, nikde nenajdete kopec, zato mají úplně nádherné moře. S děckama jsme se skamarádili a bylo těžké se pak loučit, moje rodina byla určitě nejlepší rodina v Litvě. Projekt je fakt super, pro mladé lidi je to obrovská možnost poznat jiné národy. Marie G.
Dojmy z Litvy. Hlavně mě překvapila chudoba. Když jsme projížděli Litvou, neviděli jsme víc než jeden či dva domky, jinak pustá krajina. V rodině jsme se rychle sblížili a skamarádili, ve škole se mi líbilo, hlavně spolupráce v projektových skupinách. Také výlety byly krásné. Jiné je tam všechno, příroda, sociální podmínky i to, jak se k sobě vzájemně chovají, mají mezi sebou asi lepší vztahy než my. Mohli bychom si z nich vzít příklad. Všichni jsme se hodně skamarádili a když jsme odjížděli, tak jsme všichni brečeli… i kluci se neudrželi. už se asi nikdy neuvidíme. Ty dva týdny opravdu stály za to…. Nikdo nezapomene!! Projekt se může hodnotit hodně slovy, nebo jen jedním – projekt byl SKVĚLÝ! Veronika F.
Litva na mě působila velmi příjemně, lidé jsou pohostinní a přátelští. V rodinách nás přivítali s otevřenou náručí, vybudovali jsme si krásný vztah, bylo těžké se loučit. Opravdu se mi to líbilo, škoda, že naše země jsou tak vzdáleny. Veronika V.
Ze začátku jsem se netěšila a měla jsem strach, že se nedomluvím. V Litvě se mi ale brzy začalo líbit. Byla jsem poprvé v zahraničí, u moře, na trajektu. Naučila jsem se lépe anglicky, jsem moc ráda. Bylo krásné bydlet v rodině, poznat ty lidi, jejich zvyky, jídlo. To bylo skvělé. Byly to pro mě ty nejhezčí dva týdny v životě, za to chci poděkovat paním učitelkám a paní ředitelce. Děkuji. Petra Š.
Na Litevcích mě zaujalo, že své poničené památky staví znovu, nechodí obdivovat ruiny, ale postaví kopii dané památky. Na výletech mě zaujalo moře, protože jsem byl u moře poprvé, ale také Vilnius, Trakai. Mají krásnou přírodu, ale chyběly mi kopce. Určitě je třeba jim pomáhat, zvláště na vesnicích žije mnoho lidí, kteří by tu pomoc potřebovali. Projekt byl perfektní, určitě bych si ho zopakoval. Zdokonalil jsem se v jazyku a měl jsem možnost poznat Litvu, tak jako málo lidí, protože jsem se na chvíli stal členem rodiny. Petr O.
Překvapilo mě milé přivítání v rodině, v „naší“ rodině to bylo opravdu skvělé. Moc se mi líbil hrad Trakai i Hora Křížů. I já jsem měla svůj křížek. Je hodně věcí, které jsou jiné, jiné chování, způsob života, jídlo. Jsem moc ráda, že jsme mohli přispět těm sociálně slabším. Jsem moc ráda, že jsem Litvu navštívila a nikdy na to všechno, co jsem tam prožila nezapomenu. Mirka S.
V Litvě se mi líbilo, hrad Trakai mi připadal jako z pohádky. V rodině mě překvapilo vřelé přivítání a starostlivá péče, brali mě jako součást rodiny. Největší hora v kraji měřila 228 m a pro mě, která žije uprostřed Beskyd byla tato rovina zvláštní. Určitě je třeba jim pomáhat, je jedno jakým způsobem, modlitbou, či finančně. Ty rodiny peníze potřebují a my jsme jim mohli aspoň trochu pomoct. Projekt se mi moc líbil a chtěla bych všem, kdo ho připravovali moc poděkovat. Ačiu. Petra K.
Můj první dojem – krajina byla všude pustá. Když se objevily první chaloupky, byly chudé. Nejvíce mě udivilo, že se toaletní papír vyhazuje do koše. Mnoho věcí je tam jiných. Třeba jídlo, Litevci mají zvláštní kombinace. Např. k snídani jsme dostali grilovanou makrelu a k tomu horkou čokoládu, teplé mléko přímo od krávy a zákusek. V „mé“ rodině se o mě starali krásně. Čas s nimi strávený byl super, při odjezdu jsem měla slzy v očích. Bylo to moc fajn. Lucie S.
Hora křížů ..to není země...:)
cesta domů...
navštívili jsme: hlavní město Vilnius, bývalé hlavní město Kaunas, vodní hrad Trakai, Horu křížů a přímořská letoviska Palangu a Nidu na Kurské kose.
Z naší třídy jeli:
- Marie Gebauerová
- Veronika Feberová
- Petra Štreitová
- Veronika Valová
- Petr Opálka
- Mirka Sedláčková
- Petra Krzyžánková
- Veronika Gilgová
- Lucie Sedláková
- (Petr Kaniuk)
Dojmy z cesty:
Litevci jsou moc pohostinní. Je to samá rovina, nikde nenajdete kopec, zato mají úplně nádherné moře. S děckama jsme se skamarádili a bylo těžké se pak loučit, moje rodina byla určitě nejlepší rodina v Litvě. Projekt je fakt super, pro mladé lidi je to obrovská možnost poznat jiné národy. Marie G.
Dojmy z Litvy. Hlavně mě překvapila chudoba. Když jsme projížděli Litvou, neviděli jsme víc než jeden či dva domky, jinak pustá krajina. V rodině jsme se rychle sblížili a skamarádili, ve škole se mi líbilo, hlavně spolupráce v projektových skupinách. Také výlety byly krásné. Jiné je tam všechno, příroda, sociální podmínky i to, jak se k sobě vzájemně chovají, mají mezi sebou asi lepší vztahy než my. Mohli bychom si z nich vzít příklad. Všichni jsme se hodně skamarádili a když jsme odjížděli, tak jsme všichni brečeli… i kluci se neudrželi. už se asi nikdy neuvidíme. Ty dva týdny opravdu stály za to…. Nikdo nezapomene!! Projekt se může hodnotit hodně slovy, nebo jen jedním – projekt byl SKVĚLÝ! Veronika F.
Litva na mě působila velmi příjemně, lidé jsou pohostinní a přátelští. V rodinách nás přivítali s otevřenou náručí, vybudovali jsme si krásný vztah, bylo těžké se loučit. Opravdu se mi to líbilo, škoda, že naše země jsou tak vzdáleny. Veronika V.
Ze začátku jsem se netěšila a měla jsem strach, že se nedomluvím. V Litvě se mi ale brzy začalo líbit. Byla jsem poprvé v zahraničí, u moře, na trajektu. Naučila jsem se lépe anglicky, jsem moc ráda. Bylo krásné bydlet v rodině, poznat ty lidi, jejich zvyky, jídlo. To bylo skvělé. Byly to pro mě ty nejhezčí dva týdny v životě, za to chci poděkovat paním učitelkám a paní ředitelce. Děkuji. Petra Š.
Na Litevcích mě zaujalo, že své poničené památky staví znovu, nechodí obdivovat ruiny, ale postaví kopii dané památky. Na výletech mě zaujalo moře, protože jsem byl u moře poprvé, ale také Vilnius, Trakai. Mají krásnou přírodu, ale chyběly mi kopce. Určitě je třeba jim pomáhat, zvláště na vesnicích žije mnoho lidí, kteří by tu pomoc potřebovali. Projekt byl perfektní, určitě bych si ho zopakoval. Zdokonalil jsem se v jazyku a měl jsem možnost poznat Litvu, tak jako málo lidí, protože jsem se na chvíli stal členem rodiny. Petr O.
Překvapilo mě milé přivítání v rodině, v „naší“ rodině to bylo opravdu skvělé. Moc se mi líbil hrad Trakai i Hora Křížů. I já jsem měla svůj křížek. Je hodně věcí, které jsou jiné, jiné chování, způsob života, jídlo. Jsem moc ráda, že jsme mohli přispět těm sociálně slabším. Jsem moc ráda, že jsem Litvu navštívila a nikdy na to všechno, co jsem tam prožila nezapomenu. Mirka S.
V Litvě se mi líbilo, hrad Trakai mi připadal jako z pohádky. V rodině mě překvapilo vřelé přivítání a starostlivá péče, brali mě jako součást rodiny. Největší hora v kraji měřila 228 m a pro mě, která žije uprostřed Beskyd byla tato rovina zvláštní. Určitě je třeba jim pomáhat, je jedno jakým způsobem, modlitbou, či finančně. Ty rodiny peníze potřebují a my jsme jim mohli aspoň trochu pomoct. Projekt se mi moc líbil a chtěla bych všem, kdo ho připravovali moc poděkovat. Ačiu. Petra K.
Můj první dojem – krajina byla všude pustá. Když se objevily první chaloupky, byly chudé. Nejvíce mě udivilo, že se toaletní papír vyhazuje do koše. Mnoho věcí je tam jiných. Třeba jídlo, Litevci mají zvláštní kombinace. Např. k snídani jsme dostali grilovanou makrelu a k tomu horkou čokoládu, teplé mléko přímo od krávy a zákusek. V „mé“ rodině se o mě starali krásně. Čas s nimi strávený byl super, při odjezdu jsem měla slzy v očích. Bylo to moc fajn. Lucie S.
Hora křížů ..to není země...:)
cesta domů...
